Home

Tak mě teda nakresli!

Vždy jsem tvrdila, že jsem nejhorší kombinace na světě:

1. štír – se svým problémem zaleze do jeskyně a tam se doslova na krev užírá s tím, co stejně nemůže změnit ani ovlivnit. Někdy v řádech dnů, někdy týdnů – přijde na to. Brečí, pije, kouří, bere prášky... jak je komu libo. Pravda, když všechna krev ranami vyteče, povstává jak Fénix z popela, ale... upřímně... ejchuchu netrvá dlouho – zakrátko přinese přesně v intencích numerologie život další problém. Když totiž něco řešíte pořád stejně špatně, přijde to znovu v pozměněné podobě. A tak pořád dokola, dokud se vám v budce nerozsvítí a neřeknete si: „Neřeším náhodou tuhle situaci už poněkolikáté? Není tu náhodou znovu proto, že jsem jí minule vyřešila blbě?“

2. 51% cholerik – neuvěřitelný nervák, který se v době záchvatu naprosto nekontroluje. Přesný termín: rudo před očima. A když máte rudo, nevidíte, že řvete třeba na svého nadřízeného, na kolegu, který se k tomu připletl náhodou nebo na dítě, které za nic nemůže. Jak následně prohlédnete, nestačíte se divit, co že jste to zase komu způsobili. Můžete se omluvit, ale podvacáté už Vám tu omluvu stejně nikdo nevěří.

3. 49 % melancholik a k tomu introvert

  • dát se s někým do řeči sám od sebe – to se mi teda nemohlo stát ani omylem. Ve výtahu se sousedy jsem zásadně koukala do země, v případě potřeby jsem odpovídala jednoslovně
  • oblíbený film - Lepší už to nebude
  • puťka; sebevědomí na nule
  • Otázka: „Jak se dneska máš?“

Možné odpovědi:

  • Ále stojí to za ...., dneska sem pořád někdo volá, já abych to furt zvedala... ty lidi už mi fakt lezou na nervy. Vůbec na ně nemám náladu. Je mi tak zle a oni vůbec nemají pochopení.
  • Nestojí to za nic. Pořád mi někdo leze do kanceláře, ještě se směje, ten snad není normální.
  • Mám déčko.
  • Už 3 dny mě bolí hlava a zítra to určitě nebude lepší.
  • Ukradli mi kabelku, šmarjá, měla jsem tam doklady, to zas bude starostí. Udělají mi nejdřív občanku nebo řidičák... nebo...? K tomu mi dal ráno šéf kartáč a kluk propadá ve škole. Ježiš, to je den!
  • Je mi divně, asi na mně něco leze.

4. Krevní skupina B - jako věčný rebel chce uplatnit svou strategii. Není týmový hráč, jako těžký individualista vychází nejlépe s jedinci své KS; jen B chápe a ocení B. Cítí se zbytečně mezi lidmi jen tak planě tlachajícími. Nepodstatné je pro ně mínění ostatních, kritizováno jako egocentrické a necitelné, úspěšnost jej svádí k aroganci, pýše. Jeho rezervované, ukázněné, vybroušené chování provází jistá chladnost. Chce jít vždy svou cestou – je to originální, zajímavý, ale osamělý běžec.

A teď řekněte sami: Nebyla jsem chudák k politování? Nedali byste mi poslední pětník? Fakt brutus!

Zajímavé bylo třeba poznání, že mozek funguje přesně tak, jak mu nařídíte. „Asi na mně něco leze“. Samozřejmě, zařídíme! Zítra ráno budeš mít horečku a bude tě bolet v krku. „Měla bych cvičit, ale nějak se mi nechce.“ Tak se nepřemlouvej a prostě to udělej, protože jinak mozek zařídí, že budeš ležet na válendě a kynout. „Ty lidi mě vůbec nechápou.“ Jasně! Máš pravdu!

A jak šly roky, dospěla jsem do stavu, kdy jsem si kvůli depresi musela vzít dovolenou, cpala se Rohypnolem, 3x denně 2 Ibuprofeny 400, prášky na spaní apod., zapíjela to vínem... nebo vínem s rumem (destrukce zaručena) a přišly Vánoce 2002 a já měla jet k rodičům. Obvoďák mě upozornil, že před jízdou je třeba prášky vysadit. Stalo se, nicméně stav nebyl zrovna extra. Ale bylo na čase, neboť jsem tou dobou slyšela a viděla věci, které ve skutečnosti nebyly.

V té době se moje mamka již několik let zabývala kreslením mandal a alternativní medicínou vůbec. Ale - mezi námi - KDO by těm nesmyslům VĚŘIL?!

Dojeli jsme v pořádku, třesoucí ruce jsem schovala za záda a po prohození úvodních zdvořilostních vět začala mamka jako obvykle vykládat, jak zas někomu pomohla a jak jí ten někdo děkoval a jak to funguje a kdesi cosi. I vybujel ve mně cholerik a pronesl: „No, to je dobrý! Tady pořád někomu cizímu pomáháš, já se hroutím, ty se na to koukáš a nepomůžeš mi. Tak mě taky nakresli, ne?!“ S klidem hráče pokeru odvětila: „Ráda. Už bych to udělala dávno, ale musela jsem počkat, až si o to řekneš. Kdybych to udělala dřív, nejspíš bys to zahodila a nemělo by to žádný efekt.“ Reakce: "No tak dyť to říkám, ne?!"

Domů jsem si vezla několik namnožených "obrazců" na papíře s tím, že budu každý den vybarvovat jeden. Smysl mi sice unikal, ale bylo mi tak zle a tak zoufale jsem už NECHTĚLA zažívat stavy, které mě pronásledovaly celý život, že jsem nepřemýšlela ani o tom, co se tím vybarvováním bude dít, ani o tom, jak dlouho to budu muset dělat...

Za nějaký čas mi bylo milostivě dovoleno, že mohu kreslit ob den... pak 1x za týden. Suma sumárum 3 měsíce čistého času. Ale netěšte se - zatím jsem jediná, komu to trvalo tak krátkou dobu. Taková mandala se obvykle kreslí 1x ročně, protože pokud na sobě člověk nijak nepracuje, příliš se nemění. Posuďte sami vývoj u mně: prosinec 2002, květen 2003, září 2003, leden 2004. 4x za 13 měsíců! Docela fofr, ne?! Ovšem daleko nejlepší je listopad 2004! Konečně vím, proč na tom světě jsem - pro spojení živých s dušemi mrtvých. BOMBA!

Nevím přesně čím, kde, kdy a jak se ta proměna udála. Jednou jsem prostě uslyšela: „Už kreslit nemusíš. Už to je.“ Říkám: „Hm, dobrý, a jako kde to je?“ Odpověď: „Jak kde? Prostě už je ukončený cyklus a KDE to je, to nejspíš uvidíš časem. Nebudeš se trápit tím, co nemůžeš změnit, naučíš se řešit situace jinak než brekem či depresí a přestaneš si ukládat emoce do různých orgánů těla.“

Jak řekla, tak se stalo. Z melancholického, introvertního štíra – cholerika se za "pouhé" 2 roky stal člověk, který NEMÁ problémy. Tedy... má problémy (kdo je nemá), ale nemá takové, které by neuměl vyřešit. Nemá problémy, který by ovlivňovaly jeho psychiku a kterými by si ničil zdraví. Pochopila jsem, že házet na druhé vlastní problémy je k ničemu. Nikoho nezajímají (každý má dost vlastních) a nikdo je za mně nevyřeší. Možná mi to na chvíli uleví, ale za pár hodin se ten stav stejně vrátí. Navíc ten „obdarovaný“ má teď k těm vlastním ještě navíc pár mých. Vznikl člověk, který vyzařuje energii, která je druhým příjemná a rádi se s ním baví. Člověk, který běžné problémy řeší levou rukou, více či méně úspěšně (podle situace) bojuje s cholerikem v sobě a který doslova zapomněl, že kdy býval melancholikem. Odměnou za ta léta utrpení je schopnost kreslit mandaly (dnes už i zemřelých) a snad i pomáhat druhým. Další cesta vedla ke kursům reiki, automatické kresbě, uvědomění si, že mozek má DVĚ hemisféry – ne jen tu levou, realistickou a materiální... atd.

Neptejte se mě, jak je možné, že pouze z data narození mohu něco takového vytvořit. Nevím. A přemýšlet o tom mě brzdí, takže debaty na toto téma již nevedu a mozek si tak zbytečně nezatěžuji. Spokojte se s tím, že fakt nevím. Jisté jsou vědecké výzkumy, které tvrdí, že člověk využívá mozek... nevím... snad na 5 %. Ale i kdyby to bylo 10 %, je to bída. Umíte si představit, čeho všeho je ještě schopen? Já ne. Takže se už teď těším, jak se budu vyvíjet dál.

Největší fór je v tom, že tyhle schopnosti máme všichni! Nevěříte? Jen díky tomu, že jsme se léty "zanesli" různými problémy a stavy, nebo se na náš vyřádilo okolí či škola, nemohou na povrch. Vyčištěním organismu prostě vylezou!

Příklad na téma: Všichni jsme jako malí byli malíři. Osobně jsem měla vždycky z kreslení z milosti dvojku a v dospělosti jsem často říkala, že mé malířské schopnosti skončily na úrovni mateřské školy. A teď posuďte, jak se na nás podepisuje paní učitelka: dítko v 1. třídě nakreslí traktor s ooohromnými koly a malou kabinou nahoře. Paní učitelka ho poučí, že poměr kol a kabiny je nesmyslný, že kabina musí být větší a kola menší. Jenže si neuvědomuje, že dítě měří metr nebo míň a že z JEHO pohledu traktor opravdu takto vypadá! Jinými slovy: "Nekresli to, jak to vidíš TY, ale jak to vidím JÁ!" Další příklady "zanášení" mysli naším okolím si doplňte sami (jak Vás poznamenal kolektiv v zaměstnání, jak Vás poznamenal partner, rodiče...?).

Několik dobře míněných rad závěrem:

  • Nesnažte se měnit lidi kolem. Změňte sebe! Vaše okolí se pak také změní. Jinými slovy: přestaňte řešit druhé a začněte řešit sebe! Do konce života máte o zábavu postaráno a na nic jiného nebudete mít čas!
  • Mozek je jako počítač. Udělá přesně to, co mu zadáte.
  • Vaše problémy nikoho nezajímají.
  • Chcete-li něco změnit, budete muset něco změnit.
  • Je lepší být nějaký než nijaký.
  • Jen změny, které přicházejí zevnitř, jsou trvalé.

Vaše Dáša Tousková

© 2004 spEEd